ŠKRKAVKA PSÍ - Toxocara canis
- v malochovech a velkochovech psů

Napadení psa škrkavkami způsobuje onemocnění zvané škrkavčitost neboli Toxokarosis . Je to jedno z nejčastějších endoparazitárních onemocnění psů u nás a ačkoliv se to může zdát jako nepodstatné onemocnění, které "zmizí" po podání antiparazitárních přípravků, v malochovech a především ve velkochovech psů toto onemocnění může nadělat nemalé škody. Nejlepším způsobem prevence je kontrola psího trusu, avšak to je pro většinu chovatelů finančně nákladné a proto raději volí variantu druhou a to odčervení. Bohužel skutečně málo chovatelů a majitelů psů zná životní cyklus škrkavek natolik, aby se mu z jeho chovu tento parazit alespoň z větší části podařilo vymýtit i přesto, že jednou za čas svým psům podá lék proti těmto parazitům. Bohužel to v případě napadení psa škrkavkami nestačí.

Hostitel
Zástupci čeledi Canidae (pes, liška aj.)

Životní cyklus škrkavky psí
Jakmile pes sežere infekční vajíčko škrkavky, tak se v jeho tenkém střevě z tohoto vajíčka vyvine larva, která se přes střevní stěnu dostane do krevních kapilár a začíná tak putovat po organismu hostitele (v našem případě psa). Larvičky se dostanou do plic, poté do průdušnice, kde způsobí kašel a tak je larvička spolknuta, takže se přes hltan dostane zase zpět do trávicího traktu, v našem případě do tenkého střeva, kde dokončuje svůj vývoj v dospělé hlístice. V tenkém střevě se tedy nyní nacházejí samečci a samičky, které produkují vajíčka a která odchází s trusem psa. Tato vajíčka však ještě nejsou infekční (to znamená po pozření nezpůsobí Toxokarosis). Při vhodných vnějších podmínkách se stane infekční za 2 až 4 týdny a po pozření vajíčka z jeho či škrkavky jiného psa se celý proces opakuje.
Někdy dochází k tomu, že se larvičky z tenkého střeva dostanou přes malé cévy přímo do plícní žíly a to se potom dostávají do velkého krevního oběhu a přes srdce do jednotlivých orgánů například (mozku, oka, jater, příčně pruhované svaloviny, ledvin atd.). Tam se tyto larvičky opouzdří a uvolní se třeba až po několika letech nebo při změně podmínek v organismu (hormonální změny atd.) Tento způsob putování larev nazýváme "somatickou migrací" V případě, že má naše fena štěňata, tak se tyto larvy uvolní a putují krevním oběhem do mléčné žlázy, kde prostupují do mléka a dochází tak k nakažení štěňat. K nákaze štěňat obvykle dochází ve věku 2 až 3 týdnů po porodu. Tento způsob přenosu se nazývá galaktogenní přenos.
Mnohem větší význam má přenos škrkavek přes placentu (= transplacentární přenos). Somatické larvy, které byly v orgánech, se změnou hormonální hladiny v organismu z těchto orgánů uvolní a velkým krevním oběhem putují přes placentu do jater plodů. Po porodu dochází k migraci těchto larev z jater do plic, poté přes žaludek do tenkého střeva, takže již u 10ti denních štěňat se v tenkém střevě nacházejí škrkavky.
Jsou ještě další způsoby nakažení a to například přenos pozřením jiného živočišného druhu (paratenického hostitele). Např. hlodavců, žížal, švábů, hospodářských zvířat i člověka. Pokud Tito parateničtí hostitelé pozřou vajíčko s infekční larvou, tato larva se zde nevyvíjí v dospělce, ale migruje organismem například myši a jestliže pes tuto myš sežere, dostane se do něj i larva, která v tomto psu dokončí svůj vývoj a poté produkuje zase vajíčka, která se ve vnějším prostředí za vhodných podmínek stanou infekční.

Škrkavka psí - vajíčko
Škrkavka psí - dospělci