PRA - základní informace

Co znamená PRA?

PRA je zkratkou označení nemoci očí Progresivní Retinální Atrofie. Někdy se také používá označení progresivní atrofie sítnice. V překladu do lidštiny by to znamenalo asi toto: postupující degenerace buněk sítnice.

Co je sítnice?

Sítnice je velmi důležitou součástí oka. Nachází se až úplně vzadu a v podstatě se na ni promítá, to co člověk (nebo pes) okem vidí, jako na filmové plátno. V sítnici jsou buňky schopné tento obraz zpracovat, přeložit jej do jakéhosi počítačového kódu a pomocí nervových vláken dále přenést do mozku. Pokud si ještě pamatujete svá školní léta, jistě si vzpomenete, že v sítnici se nacházejí především dva typy buněk: tyčinky a čípky. Tyčinky umožňují černobílé vidění a také vidění za šera a za tmy. Čípky naopak umožňují vidění barevné.

Jak se projevuje PRA?

PRA začíná degenerací tyčinek, které jak již jsem uvedla umožňují vidění za šera. Postupně se u psa začíná vyvíjet šeroslepost. To znamená, že za šera se pes špatně orientuje. Jak degenerace buněk sítnice postupuje, psovi se rozšiřuje zornice, přes kterou prochází do oka světlo. Postupně si můžete všimnou, že se psovi oči výrazně lesknou. To způsobuje rozšířená zornice, přes kterou prochází velké množství světelných paprsků, které se odrážejí od ztenčené sítnice. Onemocnění postupuje dále a začíná se vytvářet zákal, neboli katarakta resp. katarakt. Pes postupně ztrácí zrak úplně, až ke konečnému stadiu, kterým je naprostá slepota.

Je PRA dědičná a jakou má dědičnost?

Zde bych na úvod zmínila onemocnění, které se zkráceně nazývá CPRA neboli Centrální Progresivní Retinální Atrofie. Tato choroba pravděpodobně není dědičná. Většina oftalmologů se přiklání k názoru, že na vývoj této poruchy má určující vliv prostředí a to především strava. Dr. Ron Riis prokázal, že CPRA lze vyvolat extrémním nedostatkem vitaminu E. S častějším používáním průmyslově vyráběných krmiv souvisí i klesající výskyt CPRA. Nevýhodou je, že obraz retiny (sítnice) při oftalmologickém vyšetření je v pozdním stadiu stejný jako u PRA.

Co se týče PRA, jde skutečně o dědičnou poruchu. U každého plemene je však odlišná dědičnost. U jezevčíků není dědičnost doposud známa. Nelze tedy tvrdit, že jde o recesivně dědičnou chorobu, i když tento případ je skutečně nejčastější. Není ani správné předpokládat, že pokud u psa byla prokázana PRA, jsou jeho rodiče a potomci přenašeči této choroby.

Zde je znázorněna recesivní dědičnost. Vidíte, že pokud je jedinec postižený chorobou, je v tomto případě jasné, že všichni jeho potomci a oba rodiče jsou přenašeči choroby. Pokud není výskyt choroby příliš častý a populace příliš malá, měli by rodiče i potomci postiženého psa být vyloučeni z chovu.

PRA však není vždy pouze recesivně dědičná. U sibiřských husky a samojedů byla prokázána dědičnost vázaná na pohlaví. Takováto dědičnost je však u jezevčíků nepravděpodobná. Oproti tomu je pravděpodobný výskyt neúplně dominantní dědičnosti.

Zde je znázorněna dědičnost s neúplnou dominancí. Jedinci AA (dominantní homozygoti) jsou postiženi PRA. PRA se u těchto jedinců projeví v plném rozsahu. Jedinci Aa (heterozygoti) jsou sice také postiženi PRA, ale ta se u nich projeví mírnějšími příznaky (lze ji např. odhalit mnohem později) nebo se dokonce neprojeví vůbec. Jak je z obrázku patrné, nelze předpokládat, že potomci postiženého jedince budou všichni přenašeči. Ani nelze předpokládat, že rodiče postiženého jedince (částečně postiženého) jsou oba přenašeči. Takto dědičná PRA byla nedávno objevena u malého knírače. Aby situace nebyla tak jednoduchá, u knírače se předpokládá výskyt dalších forem PRA. Ty pravděpodobně budou recesivně dědičné. Tyto formy od sebe nelze rozlišit klinickými testy!!! Pro jezevčíkáře je významné i to, že knírač byl použit v chovu drsnosrstých jezevčíků.

Nepovažuji za správné vylučovat z chovu rodiče a potomky postižených jedinců, dokud nebude známa dědičnost PRA a její formy u jezevčíků. Důležité je však vyloučit postižené jedince, přestože i u nich může jít o nedědičný původ této choroby. V tomto směru KCHJ ČR již zahájil příslušné kroky.

Opatření Klubu chovatelů jezevčíků ČR

Dne 14.12.2000 byl změněn Chovatelský a zápisní řád KCHJ ČR. Zde je uvedeno: "Před prvním krytím musí chovný jedinec absolvovat oftalmoskopické vyšetření. V kalendářním roce, kdy chovný jedinec dovrší 5 let věku, je povinnen absolvovat druhé oftalmologické vyšetření. Jedinec s pozitivním výsledkem vyšetření na progresivní retinální atrofii (PRA) je vyloučen z chovu. Oftalmologické vyšetření s vystavením příslušného certifikátu provádí veterinární lékař, který je držitelem osvědčení pro posuzování dědičných očních vad vydaného Komorou veterinárních lékařů." Tato povinnost platí od 1.1.2002.

Ze Zpravodaje KCHJ ČR č.3 2000: "Abychom zamezili nadměrnému rozšíření dědičných chorob očí v naší populaci, platí od příštího roku povinnost oftalmoskopického vyšetření pro psy intenzivněji používané v chovu - tedy pro psy, kteří v jednom kalendářním roce (pro letošek platí rok 2000) kryli 5x a více ... Na vrhy narozené po 30.6.2001 po psech, kterých se toto týká nebudou vystaveny průkazy původu, dokud majitel psa nedoloží certifikát o negativním výsledku vyšetření očního pozadí. Znamená to tedy, že pes který kryl v roce 2000 5x a více a nemá certifikát o vyšetření očního pozadí s negativním výsledkem nemůže být od 1.7.2001 použit v chovu!"

Adresy vetrinářů, od kterých bude certifikát uznán

Kteří psi musí mít vyšetření do 1.7.2001

Bohužel opět uvedu pouze dlouhosrsté trpasličí a králičí jezevčíky, kteří v roce 2000 kryli 5x a více.

Psi, kteří mají oftalmoskopické vyšetření s negativním výsledkem

Opět uvádím pouze trpasličí a králičí jezevčíky. Upozorňuji, že čerpám ze Seznamu krycích psů 2001 a nejnovější informace o vyšetření psů nemám k dispozici.

Je PRA léčitelná?

PRA je neléčitelná porucha zraku, která vždy končí slepotou.

V jakém věku se projevuje PRA?

Jednotlivé formy PRA se kromě své dědičnosti liší i dobou projevu. U jezevčíka se obvykle udává věk 1,5 až 5 let. U miniaturních dlouhosrstých jezevčíků se udává nástup onemocnění již ve věku 6 až 12 měsíců. Jak je vidět toto je velké věkové rozpětí. I tento fakt může naznačovat, že u jezevčíka se bude jednat o více odlišných forem PRA, tak jako je tomu u knírače. Protože je doba projevu tak rozdílná, měli by být psi testování každý rok až do věku 5ti let. Poté je již velmi malá pravděpodobnost, že se u psa PRA vyskytne. Pokud si tedy volíte psa pro svou fenu, pak je v podstatě jedno, zda zvolíte psa, který nikdy na PRA testován nebyl nebo psa, který byl testován před dvěma nebo třemi lety.

Kde se můžete dovědět víc o PRA?