Zbarvení jezevčíků

Ačkoli se to na první pohled nezdá, jezevčíci se vyskytují v mnoha různých barvách. Lidé většinou znají jezevčíky dlouhosrsté a krátkosrsté červené a černé s pálením a drsnosrsté barvy divočáka. Jezevčíky v jiném zbarvení znají pouze ti zasvědcenější. Kromě toho se některá zbarvení v České republice ani nevyskytují.

Úryvky ze standardu

Standard FCI (Evropa)

Dlouhosrstý a hladkosrstý:

a) Jednobarevní :Červená, červenožlutá, žlutá, všechny s, nebo bez černé příměsi. Přitom se má upřednostnit čistá barva a červená se má posuzovat jako cennější než červenožlutá nebo žlutá. Psi se silnou příměsí náleží také sem a nikoli pod jinak zbarvené. Bílá není žádoucí, ale v jednotlivých malých skvrnách není vylučující. Nos a drápy černé, červená je také přípustná, ale není žádoucí.

b) Dvoubarevní : Temně černá nebo hnědá, každá s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slech, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany prutu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé nebo černé. Bílá není žádoucí, ale v jednotlivých malých skvrnách není vylučující. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.

c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní) : Základní barvou je vždy tmavá barva (černá,červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné bílé skvrny (nežádoucí jsou velké plochy). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.

d) Jinak zbarvení : Všechny dosud nejmenované barvy.

Drsnosrstý:

Převážně divočáka; jinak platí totéž, co pro ostatní barvy.

Mezi vylučující vady patří:

Černá barva bez pálení; bílá barva s nebo bez pálení.

Standard AKC (USA)

Jednobarevní jezevčíci: červená (s nebo bez příměsi roztroušených černých chlupů) a krémová. Malé množství bílé na hrudi je přípustné, ale ne žádoucí. Nos a drápy černé.

Dvoubarevní jezevčíci: černá, hnědá, divočáka, modrá a plavá (Isabella) se znaky nad očima, po stranách mordy a dolním pysku, na vnitřním okraji slech, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany prutu. Extrémně světlé znaky jsou nežádoucí. Malé množství bílé na hrudi je přípustné, ale ne žádoucí. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých a ostatních barev tmavě hnědé.

Tygrovaní jezevčíci - "jednoduše" tygrované znaky jsou vyjádřeny jako světlejší oblasti kontrastující s tmavší základní barvou, kterou může tvořit jakékoliv přípustné zbarvení. Ani světlá ani tmavá barva nemá převládat. Nos a drápy jako u jedno- a dvoubarevných jezevčíků. Částečně nebo celkově modré oči jsou přípustné stejně jako oči tmavé. Velká oblast bílé na hrudi je přípustná. "Dvojitě" tygrovaný vzor je tvořen různým množstvím bíle zbarvených ploch na těle jako dodatku k "jednoduše" tygrovanému vzoru. Nos a drápy jako u jedno- a dvoubarevných jezevčíků.

Žíhání je vzor, kdy se tmavé pruhy vyskytují po celém těle, přestože u některých typů zbarvení je vzor viditelný pouze na pálených znacích.

Zbarvení - základní informace a fotografie

Na celkovém zbarvení jezevčíka se podílí mnoho genů. Tuto problematiku zde nebudu rozebírat. Pokud se chcete dozvědět více o dědičnosti zbarvení u jezevčíků, koukněte se na:
 Dědičnost zbarvení u dlouhosrstého jezevčíka  na mých stránkách nebo
Dědičnost typu srsti a zbarvení jezevčíka od ing. M. Přibáňové na stránkách KCHJ ČR

Z hlediska vnějšího vzhledu se na celkovém zbarvení jezevčíka podílí jednak základní barva a jednak vzor.

Jak se liší vzor a barva?

Jezevčíci jsou jedno- nebo dvoubarevní. Jsou jezevčíci červení, krémoví, černí s pálením, černí s krémovým pálením, hnědí s pálením, modří s pálením, plaví s pálením, ... Každý jezevčík má pouze jednu základní barvu.

Vzor se vyskytuje u jezevčíků tygrovaných, dvojitě tygrovaných, žíhaných a skvrnitých. Každý z těchto vzorů se může vyskytovat společně s jakoukoliv základní barvou. Například: černá s pálením tygrovaná, červená žíhaná, atd. Barva se vždy uvádí jako první, vzor jako druhý.

Základní barvy

Červená

Výskyt: ČR, Evropa, USA Typy (ovlivněné polygenně): červená bez příměsi černé červená s příměsí černé mahagonová

Krémová

Výskyt: Velká Británie, USA

Černá s pálením

Výskyt: ČR, Evropa, USA

Hnědá s pálením

Výskyt: Česká republika, Evropa, USA

Plavá s pálením (Isabella)

Výskyt: USA

Modrá s pálením

Výskyt: USA

Černá

Výskyt: USA

Vzory

Žíhání

Výskyt: Evropa, ČR (hladkosrstý), USA

Tygrování

	Výskyt: Česká republika, Evropa, USA

Dvojité tygrování

Výskyt: Evropa, USA

Strakatost (skvrnitost, tečkování)

Výskyt: USA

Slovníček