Jezevčíci se dělí podle dvou znaků: typu srsti a velikosti. Podle typu srsti rozlišujeme jezevčíky hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Podle velikosti jezevčíky standardní, trpasličí a králičí. Na výstavě jsou tedy jezevčíci vystavováni v devíti samostatných skupinách: hladkosrstí standardní, hladkosrstí trpasličí, hladkosrstí králičí, dlouhosrstí standardní, dlouhosrstí trpasličí, dlouhosrstí králičí, drsnosrstí standardní, drsnosrstí trpasličí a drsnosrstí králičí. V každé skupině získává jeden jedinec titul BOB (best of breed). Proto při závěrečné přehlídce ve skupině číslo IV. (jezevčíci) chodí 9 jedinců, ačkoliv se jedná o jedno plemeno.
Z hlediska chovatelského u nás jezevčíci vytvářejí 6 izolovaných skupin, neboť trpasličí a králičí jezevčíci se mohou spojovat mezi sebou. Rozlišujeme tedy jezevčíky: krátkosrsté standardní, krátkosrsté králičí-trpasličí, dlouhosrsté standardní, dlouhosrsté králičí-trpasličí, drsnosrsté standardní a drsnosrsté králičí-trpasličí.
Hladkosrstý jezevčík ve zbarvení černá s pálením je praotcem všech jezevčíků a je možné říci, že hladkosrstý jezevčík je ze všech jezevčíků nejjezevčíkovitější.
"Hlaďák" je nejméně poddajný a nejčastěji se uráží. Jeho krátká srst se snadno udržuje, ale zároveň také způsobuje jeho větší zimomřivost a choulostivost. Někteří jedinci trpí olysalostí.
Pracovně je výborně upotřebitelný. "Hlaďáci" jsou většinou dobří barváři, hlasití na stopě a ostří norníci.
Hladkosrstí jezevčíci jsou ze všech tří typů nejméně rozšíření. Menší kvantita však neubírá nic jejich kvalitě a musím také říci, že čeští hladkosrstí jezevčíci jsou exteriérově i pracovně na špici.
Na vzniku dlouhosrstých jezevčíků se podíleli španělé a křepeláci. "Dlouhán" je velmi líbivý a má také mnohem méně jezevčíkovskou povahu. Je poddajnější, flegmatičtější a mnohem více společenský. Ze všech tří typů se nejvíce hodí do města.
Dobře se však uplatní i u myslivce. Je rozvážný barvář, který nadšeně a dobře slídí a nemá problémy s hlasitostí na stopě. Díky své nižší ostrosti na škodnou není tak výborný při norování jako drsnosrstý nebo hladkosrstý jezevčík.
Červeně zbarvení "dlouháni" často trpí nevolností při jízdě v dopravním prostředku a mají také někdy sklony k nervové labilitě. Černí s pálením naopak cestují nadšeně a obvykle mají povahu vyrovnanou. Chov hnědých s pálením je ještě v počátcích. Tito jedinci jsou často ustrašení.
Drsnosrstí jezevčíci jsou nejrozšířenější ze všech tří typů. Pro své dobré pracovní schopnosti a odolnost vůči počasí jsou oblíbeni především u myslivců.
Drsnosrstí jezevčíci mají mnoho teriérkých předků, proto mají někdy problémy s němostí na stopě. Povahově jsou však pravými jezevčíky a jejich tvrdohlavost je asi nejznámější.
Exteriérově jsou poněkud nevyrovnaní a to především v kvalitě osrstění. Jezevčíci příliš chlupatí, často s chocholkou měkké srsti na temeni nezapřou svého předka dandie dinmont teriéra. Naopak se vyskytují i příliš hladcí "drsňáci", v jejichž rodokmenu se v nedávné minulosti objevil hladkosrstý jezevčík.
U drsnosrstých jezevčíků je také nejvyšší výskyt anatomických vad kostry a nejvyšší procento chudozubých jedinců.
Najčastější barvou je barva divočáka v nejrůznějších odstínech. Kromě toho se vyskytují drsnosrstí jezevčíci černí s pálením, hnědí s pálením, barvy suchého listí (červenožlutí) a divočáka s hnědým pigmentem (hnědý nos a okraje víček). V zahraničí je možné se setkat s jezevčíkem černým s pálením, tygrovaným.
Trpasličí jezevčíci jsou středním velikostním rázem a společně s králičími jezevčíky jsou u nás chovatelsky izolováni od jezevčíků standardních. "Trpaslík" má obvod hrudníku do 35 cm. Obvod hrudníku se měří páskovou mírou hned za předními běhy. Neměří se volně, to znamená, že se míra poněkud utáhne. Ačkoliv se jedná o klasickou objektivní metodu, každý rozhodčí na výstavě může naměřit úplně odlišné hodnoty. Tak se vám může stát, že vám na jedné výstavě naměří obvod hrudníku 33 cm a na jiné vám rozhodčí řekne, že je pes přerostlý.
Povahově jsou trpasličí jezevčíci obdobou jezevčíků standardních. Trpasličí jezevčík je velmi vhodný pro "městské" a sváteční myslivce. Nevýhodou je, že se mnohem dříve unaví a jsou choulostivější. Výhodou je jejich skladnost. Snadno se dají vzít do tašky nebo ruksaku a člověk se s nimi tolik nepronese jako se devítikilovým standardem.
Pokud si chcete pořídit trpasličího jezevčíka, pak vám doporučuji obrátit se na chovatele v pravém slova smyslu. To znamená ty, kteří odchovávají štěňata s průkazem původu. Ve stáří osmi týdnů by měla být hmotnost trpasličího jezevčíka maximálně 2 kg. Pamatujte však na to, že budoucí velikost pejska ovlivníte stejně i vy svým krmením.
Králičí jezevčíci obvykle pochází ze spojení králičí x trpasličí jezevčík. Králičí štěně se může vyskytnout i ve vrhu pocházejícím ze spojení trpasličí x trpasličí jezevčík. Obvykle to bývají nejmenší štěňata z vrhu. Méně často se uplatňuje spojení králičí x králičí jezevčík. Z takovéhoto spojení je pochopitelně větší pravděpodobnost narození králičích jezevčíků.
Králičí jezevčík musí mít obvod hrudníku nejvýše 30 cm.
Z důvodů nízkého počtu králičích fen a především psů je v našem chovu naprosto legální křížení králičích a trpasličích jezevčíků mezi sebou. Z tohoto důvodu se také všem těmto jedincům v průkazu původu uvádí velikostní ráz trpasličí/králičí. Na výstavách se však králičí a trpasličí jezevčíci posuzují odděleně. I z tohoto důvodu je pro vás výhodné než se přihlásíte na výstavu navštívit jarní svod, kde vám obvod hrudníku změří.
16.9.2001, Zdeňka Veselá