Gen je jednotka genetické informace. Gen odpovídá za projev určitého znaku (fenu) - například jeden gen odpovídá za zbarvení oka, jiný za délku srsti, apod.

Genoty je soubor všech genů daného jedince. Můžeme genotypem myslet všechny geny buňky nebo určitý soubor genů, které nás zajímají. V tomto případě nás budou zajímat geny, které ovlivňují zbarvení.

Fenotyp je to, co ve skutečnosti na psovi vidíme. Je nutné si uvědomit, že na fenotyp má vliv nejen genotyp, ale také prostředí. To lze vyjádřit rovnicí: fenotyp = genotyp x prostředí. Samozřejmě, že vliv prostředí není u zbarvení tak významný jako v případě jiných znaků a vlastností jako je například povaha, plodnost, atd. Chovatelé však sami vědí, že zbarvení psa lze ovlivnit různými způsoby, bílá plemena se pudrují, barevná se přebarvují, významný vliv na intenzitu zbarvení má i výživa.

Alela je konkrétní forma genu. To znamená, že alela odpovídá za hnědé zbarvení oka, jiná alela téhož genu odpovídá za modré zbarvení oka, apod. Každý gen v těle psa má vždy dvě alely (diploidní sestava - 2n). V pohlavních buňkách (vajíčko, spermie) se však vyskytuje vždy pouze jedna alela genu (haploidní sestava - n). Při tvorbě pohlavních buněk se vždy genetický materiál (všechny geny psa) rozdělí na polovinu. Při oplození se spojí dvě pohlavní buňky a vznikne nové buňka, která obsahuje opět dvě alely od každého genu. Z této buňky vznikne nový jedinec. Každý jedinec tedy může mít pouze dvě alely jednoho genu, v celé populaci se však může vyskytovat jakýkoliv počet alel jednoho genu (genetický polymorfismus).

Homozygot (homo = stejný)je označení pro jedince, který má stejné alely konkrétního sledovaného genu.

Heterozygot (hetero = různý) mé dvě různé alely (Aa) konkrétního sledovaného genu.

Vztahy mezi alelami téhož genu jsou dominance a recesivita, superdominance a kodominance.

Dominance a recesivita je vztah, kdy jedna alela (dominantní) převládá nad jinou (recesivní) alelou. Pokud má jedinec dvě stejné dominantní alely (AA), mluvíme o dominantním homozygotovi, pokud má dvě stejné recesivní alely (aa) mluvíme o recesivním homozygotovi. Rozlišujeme dominanci úplnou a neúplnou. Při úplné dominanci převažuje dominantní alela úplně nad alelou recesivní. Fenotypový projev dominantního homozygota je stejný jako projev heterozygota, recesivní homozygot se fenotypově odlišuje (AA = Aa > aa). Úplná dominance je nejčastější alelická interakce (vztyh mezi alelami). V případě neúplné dominance dominantní alela svým projevem úplně nepřekrývá alelu recesiní. Příkladem může být postupující šedivění. Jedinci genotypu GG (dominantní homozygoti) šedivějí rychleji než jedinci Gg (heterozygoti). Jedinci gg (recesivní homozygoti) nešedivějí vůbec. Vztah lze tedy vyjádřit: GG > Gg > gg.

Kodominance je vztah, kdy lze fenotypově od sebe odlišit oba homozygoty i heterozygota. Každá alela genu má svůj produkt, který je nezávislí na produktu druhé alely. U heterozygota se projevují oba produkty současně. Tento vztah je v případě dědičnosti zbarvení nevýznamný. Setkáváme se s ním například při dědičnosti krevních skupin.

Superdominance je vztah, kdy heterozygot je lepší než jeden i druhý homozygot (AA < Aa > aa). V jistém slova smyslu by bylo možné mluvit o superdominanci v případě dědičnosti merle zbarvení a nahatosti u naháčů. V tomto případě heterozygoti mají požadovaný znak (merle nebo nahatost), recesivní homozygoti požadovaný znak nemají (zbarvení bez merle, osrstěný naháč) a dominantní homozygoti požadovaný znak mají, ale jsou méně životaschopní.

Geny se označují písmeny. Pro geny ovlivňující zbarvení se využívá označení A, B, C, D, E, G, M, P, S, T. Při označování alel se využívá jednak velkých a malých písmen a jednak indexů. Například gen B má dominantní alelu B a recesivní alelu b. Oproti tomu u genu A je známo 5 různých alel. Zde bychom již s velkými a malými písmeny nevystačily, proto se využívá označení pomocí indexů: A^s, A^y, A, a^sa, a^t. Často se také objevuje zápis genotypu A-. To znamená, že druhá alela v genotypu je neznámá. Fenotypově se projevuje pouze dominatní alela a my nejsme schopni určit alelu recesivní.

V současnosti se při označování vychází z Robinsona, 1989, což je nejaktuálnější kniha týkající se dědičnosti zbarvení u psů - Genetics for Dog Breeders, Pargamon Press. Z této knihy také vychází Dostál, 1995 ve své knize Chov psů, genetika v kynologické praxi, Dona České Budějovice. Jiné symboly využívají ve svých knihách Little, 1957 - The Inheritance of Coat Color in Dogs, Comstock Publishing Ass a Horák, 1965 - Dědičnost barev srsti u psa, Čs. svaz chovatelů drobného zvířectva Praha. V současnosti je na cestě nová kniha, proto se jistě objeví mnoho nových poznatků a s nimi i nové typy označení genů a alel.