Dříve byl za jediného předka psa domácího považován vlk, zejména poddruh Canis lupus Pallipes. Pallipes je malý převážně pouštní vlk, který se dodnes vyskytuje od Egypta po Indii. Dnes je uznávána spíše "Teorie nezávislé domestikace". To znamená, že k domestikaci docházelo na různých místech a v různých časových údobích a tím pádem, že do vývoje zasáhly také jiné poddruhy nebo dokonce další psovité šelmy. Na vzniku dnešních severských špiců se pravděpodobně podílela vě
tší arktická forma vlka s hustší srstí. Dalším příkladem jsou chrti, kteří svým vzhledem i etologií připomínají spíše šakala. Rakouský etolog Konrad Lorenz kdysi vyjádřil přesvědčení, že mezi předky psa patří také šakal. Později však sám litoval, že tuto myšlenku vůbec vyslovil.Za prvního prapředka psovitých šelem (vlka, šakala i kojota) se považuje Miacis. Byla to šelma velikostí a stavbou těla podobná lasici, ale měla již chrup psovité šelmy. Objevil se 60 miliónů let před naším letopočtem a 20 miliónů let před naším letopočtem vyhynul. Pro společný fylogenetický původ svědčí mimo jiné i shodný počet chromozomů (78).
Za nejstaršího "prapsa" se podle archeologických kosterních nálezů považuje Tomarktus, který byl velký asi jako liška a žil přivližně před 20
-ti milióny let.Pes byl jedním z prvních zdomácnělých zvířat. Dodnes panují mezi vědci spory o tom, jestli byl prvním domácím zvířatem pes nebo koza a ovce.
Před domestikací se pravděpodobně vlk pohyboval v okolí lidských sídlišť a dojídal zbytky. Člověk pak jistě kromě jiných zvířat lovil i vlky a někdy se mu povedlo vybrat mláďata z vlčího brlohu. Jejich roztomilost způsobila, že se nestaly potravou, ale společníky. Ochočení zvířete je první krůček k domestikaci.
Velké množství vykopávek poměrně zachovalých koster psů pochází z doby 10 000 - 15 000 let před naším letopočtem, tedy z doby kamenné. Ve vykopávkách pravěkých sídlišť jsou nacházeny různé druhy psů, z nichž je odvozován původ dnešních plemen:
1.
Pes bažinný (rašelinný) = CANIS FAMILIARIS PALUSTRIS RUTIMER je považován za prapředka dnešních špiců, pinčů, terérů, kníračů a jezevčíků. Byli to psi menší až střední velikosti, velmi živého temperamentu a přirozené ostrosti.2. CANIS FAMILIARIS INOSTRANZEWI
byl mohutnější než pes bažinný a byl pravděpodobně potomkem severoevropských vlků nebo jejich kříženců se psem bažinným. Jeho kosterní zbytky nalezl ruský badatel Inostranzew ve vykopávkách v okolí Ladošského jezera. Svůj původ od něho odvozují primitivní plemena psů. Jsou to severští tažní psi a severská lovecká plemena psů (lajky, grónský pes, norský losí pes, keeshond a psi eskymáčtí).3. CANIS FAMILIARIS DECUMANUS
měl mohutnou stavbu těla. Nejvíce se podobal dnešním dogám. Je to předek dnešních molosoidních plemen.4. CANIS FAMILIARIS MATRIS OPTIMAE = PES BRONZOVÝ
je vývojově nejmladším prapředkem. Pochází z doby bronzové 4 000 - 5 000 let před naším letopočtem. Vyvinula se z něj ovčácká plemena.5. CANIS FAMILIARIS INTERMEDIUS = PES POPELIŠTNÍ
žil na našem území a měl střední velikost. Od psa bronzového se lišil stavbou lebky. Je prapředkem honičů, brak, drsnosrtých loveckých psů (časký fousek) a loveckých pudlů.6. CANIS FAMILIARIS LEINERI
je možným prapředkem chrtů. Původ chrtů je doposud záhadou. Stavbou lebky (poměr mozkovny a čenichové partie) se jako jediní nepodobají vlkům, ale připomínají spíše šakala. Mozkovnu mají menší než ostatní psí plemena. Mluví se o dvou centrech domestikace - východoevropské a severoafrické stepi. Některé teorie hovoří o původu ve stepních vlcích, kteří stejně jako chrti loví kořist hlavně za pomoci zraku. Jiné teorie připouštějí možnost křížení stepních vlků se šakalem.- Zmenšení hmotnosti mozku v porovnání s vlkem až o 30%. Zmenšují se smyslová centra.
- P
rodloužení zažívacího traktu v důsledku přechodu psa z masožravce na všežravce.- Změna délky a struktury srsti (např. alopecie - absence srsti u naháčů a extrémně dlouhosrstá plemena).
- Změna zbarvení srsti. Původní divoké zbarvení srsti vlků je vlkošedá barva (přírodní typ "aguti"). U psů se z původního přírodního aguti zbarvení dá jako první vyštěpit zbarvení black and tan.
- Změny anatomické stavby končetin (např. krátkonohost u jezevčíků a basetů = achondrodystrofie, achondroplazie, vyskytující se u recesivních homozygotů).
- Klapouchost - svislé ušní boltce (kolie částečně, americký kokršpaněl extrémně).
- Výskyt kožních řas a záhybů (šarpej).
- Zakroucení ocasu - úplně první domestikační změna, která se projeví během domestikačního procesu nejdříve (lajky, severští tažní psi).
- Změna skusu - Většina vlků má klešťový skus. U psů se většinou striktně vyžaduje skus nůžkový. Proto došlo u většiny psích plemen k zkrácení dolní čelisti. Naproti tomu jsou plemena jako boxer, anglický buldog a další, kde se vyžaduje opačný extrém. Zkrácením horní čelisti vzniká předkus.
- Zkrácení čelistí - Vlci mají poměr mozkovny : čenichové partii 1 : 1. Pouze u chrtů je delší čenichová partie.
- Zmenšení zubů a žvýkacích svalů
- Bezocasost (např. velškorgi pembroke)
- Zvýšení plodnosti - U vlků je průměrný počet štěňat 3 - 4 ve vrhu, feny některých plemen mohou mít až 12 štěňat.
- Zvýšení počtu hárání za rok - Vlci jsou zvířata monoestrická (hárají 1x ročně), feny kulturních plemen hárají obvykle 2x ročně (diestrická). Primitivní plemena většinou hárají 1x ročně.
- Snížení kyselosti žaludečních šťáv
- Zhoršení samostatnosti při řešení úkolů
- Zlepšení cvičitelnosti a zvýšení závislosti na člověku
- Změna hlasových projevů - U kulturních plemen psů se objevuje štěkání. Vlci, primitivní plemena (např. basenji) a kříženci s vkem (např. československý vlčák) pouze kňučí a vyjí.